Byty v Praze

Lokální rekuperace do bytu v Praze

Do bytu se místo centrálního systému s rozvody obvykle instalují decentrální rekuperační jednotky. Je to řešení šité na pražské byty — panelové i cihlové domy, kde by tažení potrubí napříč dispozicí znamenalo bourání příček a zásah do stropů, který v bytě s nájemníky nad hlavou ani pod nohama nedává smysl.

Co je decentrální jednotka

Decentrální jednotka je kompaktní zařízení, které se osadí přímo do obvodové zdi nebo do okenního rámu jedné místnosti. Nasává vzduch zvenčí, přes malý výměník mu předá teplo z odcházejícího vzduchu z místnosti a přivede ho dovnitř přefiltrovaný. Každá jednotka řeší jednu místnost — proto se v bytě obvykle kombinuje víc kusů podle toho, které pokoje chcete pokrýt.

Byty v Praze — panel, cihla, půdní vestavba

V panelových domech je hlavní téma obvodová stěna — u typizovaných panelů se dá najít místo pro průraz, které nekoliduje s výztuží ani s vedením. V cihlových domech s tlustšími zdmi je vrtání náročnější technicky, ale prostorově obvykle není problém. U půdních vestaveb, kde je fasáda často zateplená a skladba stěny jiná než u zbytku domu, je potřeba probrat umístění individuálně — to je přesně to, co se řeší při zaměření.

Souhlas SVJ a průraz fasády

Protože jednotka prochází obvodovou zdí, jde technicky o zásah do společné části domu. V bytě ve vlastnictví to znamená souhlas SVJ, v nájemním bytě souhlas majitele. Vyřízení souhlasu bývá formalita, pokud jde o jeden menší otvor, ale je potřeba s ním počítat v harmonogramu — nejde to obejít montáží „na počkání".

Hluk

Decentrální jednotky mají několik rychlostních stupňů. Na nižším běhu, který stačí na běžné celodenní větrání, je provoz tichý natolik, že ho v místnosti přes den nevnímáte. Hlučnější je jednotka na nejvyšším výkonu — ten se využívá spíš nárazově, ne trvale. Výkon a umístění volíme tak, aby jednotka dlouhodobě běžela na nižším stupni.

Umístění

Nejčastěji jde jednotka do stěny pod okno nebo do jeho blízkosti, v ložnici typicky naproti posteli nebo do boční stěny, aby proud vzduchu nemířil přímo na spícího člověka. V obývacím pokoji se řeší hlavně dostupnost elektriky a to, aby vnější mřížka nekolidovala s okenním parapetem nebo balkonem sousedů.

Kdy stačí 1–2 jednotky a kdy víc

Pokud řešíte hlavně ložnici, kde je ráno nejvíc cítit vydýchaný vzduch, často stačí jedna jednotka. Dvě jednotky pokrývají typicky ložnici a obývací pokoj — nejvytíženější místnosti bytu. U větších bytů s víc pokoji, kde chcete mít řízené větrání všude, se počet jednotek sčítá podle počtu obytných místností; koupelna a kuchyně mají obvykle vlastní odtah a do tohoto počtu se nezapočítávají.

Průraz fasády krok za krokem

Otvor pro jednotku je malý — v řádu jednotek centimetrů v průměru — ale prochází celou skladbou obvodové zdi, takže se dělá jádrovým vrtáním. U panelových domů se předem ověřuje, kudy vede výztuž a případné rozvody v panelu, aby vrtání nezasáhlo nic konstrukčního. U zateplených fasád se navíc řeší napojení a utěsnění vnější mřížky do vrstvy zateplení, aby v místě prostupu nevznikl tepelný most ani cesta pro vlhkost.

Provoz a spotřeba

Decentrální jednotka běží prakticky nepřetržitě na nízkém výkonu, občas se přepne do vyššího režimu — typicky při vaření, sprchování v sousední místnosti nebo když je v pokoji víc lidí. Spotřeba elektřiny jedné jednotky je nízká, řádově srovnatelná s malým domácím spotřebičem, protože motor pracuje s malým objemem vzduchu na jednu místnost.